Šimon Šafránek aka DJ Sin je nedílnou součástí Djského dua The Fakes, pod jejichž taktovkou probíhá v Chapeau rouge každý měsíc elektrizující Clash!. Spolu s Pavlem Kučerou pro vás vozí do Čech aktuální jména klubové scény - nejblíže to budou jihoafričtí electro mágové Double Adapter (info tady). Nejen o tom, jak těžké je dovézt sem DJs zvučných jmen si můžete přečíst níže…
(text: Jarka B., jarka@chapeaurouge.cz)
Jak se dali dohromady The Fakes?
Na začátku jsme se potkali v baru a říkali si, že tam nehraje nic, co posloucháme. Napadlo nás, že musíme něco vymyslet – něco, co bychom poslouchali sami. Takže jsme začali hrát. A i když jsme s Pavlem úplně opační a každý poslouchá jiné věci, někde ve finále se to potkává a tam je to zajímavé a funguje to. Když jsme přišli do klubu s CDčkama – to bylo před těmi 5-6 lety, lidi, kteří hráli z gramců na nás koukali a říkali: „CDčko, co to je? Fuj!“. A je pravda, že ty pak stejně koukáš na lidi, kteří hrají s „kompem“, vše se pořád vyvíjí. Počítač je ještě jednodušší v tom, že si všechno srovná sám, když potřebuje. Na druhou stranu ti dává hodně možností, které nemáš, protože s CD jsi odkázaná na techniku, která je v daném klubu. Ale CD máme rádi, protože je to přeci jen pořád reálné...a když ho zahodíš, tak se nic nestane.
Vy si na Clash zvete dost aktuální světová jména, pokud jde o DJs. Jak je vybíráte? Shodnete se na nich vždycky? To musí být přeci hrozně těžké, sledovat celosvětovou scénu a vybrat z ní to „top“, to aktuální..
Ono se to nějak vyvíjelo. V podstatě jsi odkázaná na nějaký budget, se kterým můžeš operovat. Já mám přehled spíše o DJs v electru, zatímco Pavel má mnohem větší přehled o kapelách. Tím, jak v poslední době odpadly z Clashe kapely, je možné zvát mnohem zajímavější a lepší DJs. Myslím, že třeba Mustard Pimp se opravdu povedli. A teď v květnu budeme zvát Haezer, což si myslím, že je vynikající jméno. A je to o nějaké dramaturgii. Samozřejmě, že je nutné to dělat nějakou dobu. Problém je, že když máš jméno, které frčí, tak je strašně drahé. Takže to je pak o různých věcech – jestli ti lidé jedou okolo, když nejedou okolo, tak je to o jiných kouzlech, kterými je přilákáš. A samozřejmě, že to není ze dne na den. Např. Mustard Pimp jsem začal řešit vloni na jaře a měli jsme je v listopadu. A pak už jen čekáš, jestli lidi přijdou, nebo ne. A já si myslím, že tady je to trošku problematické. Ty když se vlastně snažíš o nějakou progresi, dávat lidem něco jiného, za - podle mě - velmi malé vstupné, bojuješ tady pořád s českým fenoménem, že jak jsme tady za kopci, v takovém kráteru, všechny vlivy se sem dostanou hrozně pomalu..
I teď?
No jasně. Na jednu stranu je hezké, že tady třeba lidé chodí víc na kapely než na DJs, v tom globálním slova smyslu. Protože si myslí, že když tedy hraješ na nějaké nástroje, tak je to vlastně umění a DJ – toho může dělat každý, to si myslí spousta lidí. A ve finále je to pravda, pokud nemáš někoho, kdo za tím pultem dělá super cviky – jako třeba Mustard Pimp. Ale pořád se tu setkáváš s takovou ignorací. Vždyť se podívej, čemu se věnují hudební servery. Na jedné straně máš kytary a na druhé techno typu Sensation White apod. A tohle je strašně těžké, pořád s tím bojuješ. Což o to, já si nestěžuju, mě to baví, ale je to trošku únavné. Ale když se podíváš, co jezdí za lidi třeba do Polska nebo do Maďarska? Podíváš se do Budapešti, kam jezdí Bloody Beetroots a podobní a párty tam stojí 300 Kč. A tady nikdo takový nebyl. A těžko bude při těch cenách, které chtějí. Taky se to dá brát jednoduše, že se u nás v mainstreamu poslouchá prostě jiná hudba.
I co se týče DJs, klubové scény?
No celkově.
A ty si myslíš, že lidé by u nás přišli na nějakou klubovou akci, která by stála 300 Kč a nebyl by to typ Sensation White apod.?
Jo, ale byl by to DJ, který stojí 10 tisíc eur.
Mně přijde, že lidé tady nejsou zvyklí za takové akce platit...
No samozřejmě, což se ještě víc ničí projekty typu Slevomat. To už je opravdu situace, že už nic nemá cenu, už nic nemá reálnou hodnotu. To bysme tady mohli dělat taky. Budeš mít akci, na kterou dáš vstupné 250 Kč, a pak řekneš: „Ale budete to mít za 50, když vás přijde tisíc.“ Ok, když jich přijde tisíc, tak z toho dostaneš spousty peněz, ale mně to spíš vadí. Myslím si, že věci mají mít svou hodnotu. Tady je to samozřejmě problematické, a to jsme pořád v Praze. Proto by bylo ideální, když sem pozveš DJs zvenku, abys je mohla uvést ještě na nějaké party v Brně nebo v jiných regionech. To je víceméně nemožné, protože oni fungují s takovým budgetem, že jsi v podstatě směšná.
A co je na nich tak drahého? Jde i o nějakou techniku, kterou s sebou musí vozit?
Ne, nevozí s sebou pochopitelně nic. Ale to já nevím, asi protože je to móda. Třeba v Paříži to funguje tak, že v Social Clubu ti Puma nebo Adidas sponzoruje party, na kterou přijde 600 lidí a tyhle firmy s tou hudbou pak pracují ve svých kampaních, na které my se tady stejně ve finále koukáme. Jenže už se přebírá hotový produkt, tvůrčí síla zůstává tam.
Navíc venku je v klubech vlastně všechno drahý... když sem pak přijdou cizinci, tak ti řeknou: „Tady je to super, máte pivo za 2 eura“, tak paráda, ale kdyby tady to pivo stálo 4 eura a velký drink 10 euro, tak jsi najednou taky někde jinde. Na druhou stranu je to pořád o tom, že je u nás všechno předražené. Asi kromě toho piva.
Jako v klubech?
V Čechách obecně. Nájmy jsou dražší než v mnohých městech v Evropě, potraviny jsou dražší a hnusnější než v Evropě, jídlo v hospodách to samé, benzín, smsky, mobil, všechno. Protože se tu asi platí taková ta daň za to, že jsi z Východu.
A jak dlouho u nás tedy bude trvat to stigma „východu“ – vždyť už je to přeci jen 22 let...
No a předtím to bylo jen 40 let...a předtím jsme vlastně vůbec žádný východ nebyli, že jo. Ale to netuším. Myslím, že je tu pořád ohromný hlad po věcech. Asi je to o tom, že i ty obyčejné děti jsou dneska strašně zmatené z komerce a vycházejí jí sami naproti. A radši si koupí to tričko a mají ten nový iPhone a mají doma auto a televizi, než aby si rodina řekla, že koupí třeba obraz. Aby podporovali kulturu. I když tady máš samozřejmě na Evropu výjimečný podíl lidí, kteří chodí do kina na české filmy. Ale to je zase nějaké specifikum. Nevím, nezbývá, než zkoušet to dál a uvidíme, jak dlouho to půjde.
Máš iPhone?
Nemám...ale ten bych chtěl, protože skvěle fotí – kvůli kameře, ten bych chtěl víc než iPad. Obecně - já sem radši pozvu DJe, o kterém si myslím, že je fakt dobrej, než abych ten večer vydělal nějaké ohromné peníze...
To jsi docela idealista, že ti jde jen o hudbu...
...ale jasně, protože ve finále je to jen o tom. Jinak by to byla nuda, to by mě nebavilo.
Můžeš z pohledu DJe říct, na jaké remixy u nás lidi slyší nejvíc? Na jaké interprety?
Já myslím, že to vždycky záleží na tom, jaký máš crowd. Pokud se bavíme o tom, co sem nám chodí za lidi, tak jsme je vychovali k poměrně tvrdému electru a jsou schopní ho ocenit.
A co se líbí tobě?
No teď jsem právě nadšený z Haezer, to si myslím, že je velký talent. Když ho vidíš, jak venku hraje pro 500 lidí, skáče do nich a dělá takovéhle triky...
Je nějaká evropská scéna, ze které si ty bereš příklad, která podle tebe opravdu „jede“?
Asi všude....
...všude kromě nás?
..no, což je hrozné, že jo? Bráníš se tomu stereotypu nadávat na všechno co je tady a pak ti stejně nic jiného nezbyde.
Ne, tak já jsem vlastně strašně nadšený, že jsme teď na některých mejdanech objevili lokální lidi typu Mr. Moustache nebo Attitudes, což jsou malé partičky z Pardubic a podobných krajů a jsou fakt dobří. To mám radost. A dvojnásobnou, když je pak můžeme lidem ukázat. Já vlastně ani nevím, jestli se tomu tak moc věnuju. Ale bavilo mě třeba v Berlíně, že se chodilo z klubu do klubu, že to, že jsi v tomhle klubu neznamená, že tam budeš za 2 hodiny. A mohla sis vybrat mezi mnoha druhy hudby a všechny byly aktuální. Tady si většinou vybereš, jestli budeš poslouchat něco 10 let starého nebo 20 let starého.
Je podle tebe v Česku hudební scéna dostatečně pokrytá nějakými průřezovými časopisy? Když před nedávnem skončil tištěný Report, před ním Filter...
Ne. Není nic, i rádií je málo – máš Radio 1, na Expressu má Pavel pořad Fresh, ale pořád je to jedna relace.
Ty se kromě hudby věnuješ hlavně psaní (knihy, časopis Instinkt) a rozhovorům, kromě jiného s hollywoodskými hvězdami (festival v Cannes). Pamatuješ si na někoho, kdo se ti opravdu líbil?
Třeba Javier Bardem vloni, ten byl hodně vtipný... Stejně to ale musí být strašná pruda – jsi tam 3 dny a pořád jen odpovídáš na rozhovory. Taky Jeff Bridges byl super, byl úplně jako Big Lebowski...
...je těžké se k takovým lidem dostat? Jak se vůbec o takový rozhovor žádá?
Někdo ten film vyrobí a pak ho prodá lokálním distributorům. A když ti ho mají a film je na festivalu jako Cannes, tak mají právo nominovat nějaké novináře na rozhovory. Když tě nenominují, tak máš smůlu, protože oni na to mají exkluzivní právo. A když ten film není koupený, tak musíš jednat s agenty, kteří ten film na festivalu pasou a máš šanci, že tě někam dají. To je stejné, jako když děláš ten booking.
Co bys poradil začínajícím DJs u nás?
Nevím, taková ta klišé – hrát pro tu hudbu a nebát se experimentovat. Nebát se toho, že se to lidem nebude líbit. A navázat si kontakty venku a dělat svoje věci. Protože DJs je strašně moc. Myslím si, že je nesmysl to dělat pro peníze. Tím to asi všechno začíná a končí, dělat to pro mainstream. Je to cesta do pekel, protože tam se pak člověk sám v sobě ztrácí. I když je samozřejmě hezký, když za to nějaký peníze dostaneš. Ale u nás to zase není takový super byznys. Ale uživit se DJingem, ve chvíli, kdy hraješ něco, co baví tebe, tak to je hodně těžké. Ve chvíli, kdy hraješ zábavové věci, tak je to jinde.
Myslíš si, že DJky to mají jednodušší? Můžou přitáhnout více lidí - třeba tím, že jich není tolik?
Je jich asi strašně málo, no. Já nevím, asi je to nebaví, mám pocit, že je víc baví zpívat. Protože fakt je, že zpěvačku má skoro každá kapela. Ale my jsme měli holku – Veroniku. A má to svoje kouzlo...