Chapeau rouge bude příští pátek 18.3. hostit švédskou post-rockovou formaci Immanu El (více o skupině zde). Tahle pětičlenná skupina již stihla vydat dvě alba, projela v rámci turné skoro celou Evropu a stala se novou senzací na poli švédské post-rockové hudební scény. Zpěvák Claes nám prozradil, co je na severské hudbě tak podmanivého nebo jak to mají Švédové s prohibicí a alkoholem...
(text: Jarka B., jarka@chapeaurouge.cz)
Vraťme se k vašim začátkům – bylo vám teprve 16, když vyšlo vaše první demo – a hned bylo vyprodané. Pomysleli jste někdy na to, že by vaše první nahrávka mohla být tak úspěšná?
Ne, to vůbec. Immanu El byl tehdy původně jen můj hudební experiment. V té době jsem byl šťastný, že jsem vůbec mohl ukázat lidem okolo mě, jakou muziku mám rád a co mě inspiruje. Post-rock byl v roce 2004 ve Švédsku dost neobvyklý a myslím, že lidé to brali jako nějakou „exotickou“ záležitost. Úspěch prvního dema pak motivoval moje přátele, kteří se ke skupině připojili, věnovali jí čas a společně jsme vytvořili něco, bez čeho dnes už nemůžeme žít.
Pamatuješ si váš první koncert?
Oh, ano, pamatuju. Bylo to strašné. Malá scéna v kavárně v malém městě nedaleko od našeho rodného města Jönköping. Pár přátel v hledišti. Pamatuju se, že jsem byl tenkrát z toho koncertu dost nešťastný... ale někde začít musíš a vlastně myslím, že to nebylo tak špatné.
Co všechno děláte kromě muziky? Nebo je to pro vás práce na plný úvazek?
4 z nás (kapela má 5 z členů, pozn.) pracují na poloviční úvazek nebo přesčasy, aby zajistili finanční chod skupiny. Jeden z nás pak pracuje na plný úvazek (Emil). Ačkoli, pro nás všechny je Immanu El na prvním místě. Máme se svými zaměstnavateli takovou zvláštní dohodu – vycházejí nám vstříc a dají nám volno, když chceme jet na turné. Někdy je to snadné, někdy je to těžší, skloubit vše dohromady. Ale naši muziku děláme s láskou, proti tomu jsou starosti s prací nicotné.
Jaká je švédská hudební scéna? Je těžké se na ní prosadit? A dominuje na ní nějaký určitý žánr?
Myslím, že vysvětlit situaci na švédské hudební scéně je dost složité. Je tady spousta skvělých umělců a skupin z různých oblastí a stylů ... ale naše populace je prostě moc malá, aby dala prostor každému, kdo chce hrát. Hudební scéna v podstatě dobře funguje jen ve velkých městech – Stockholmu, Göteburgu a Malmö. Ve Švédsku je taky mnohem jednodušší propracovat se, když jsi DJ než když máš skupinu, protože clubbing a taneční muzika, to je v mnoha městech velký průmysl. Podle mě je kultura v Evropě obecně mnohem otevřenější, je schopna přijmout živou muziku lépe než Skandinávii.
Jaká hudba vás ovlivňuje?
To se mění každou chvíli. Mezi sebou posloucháme spoustu různých stylů. Samozřejmě nás nějakým tvůrčím způsobem spojuje post-rock a indie rock, ale faktem je, že každý song ovlivňuje jiný druh muziky. To je dobře slyšet, když porovnáš naše dvě nahrávky. Nepreferujeme žádný určitý styl, prostě se jen chceme rozvíjet jako skupina. Já osobně jsem momentálně dost ovlivněný švédským folklorem a jeho otevřenými melodiemi...
Mohl bys jmenovat někoho konkrétního ze švédského folkloru? Abychom si udělali představu...
Já ani nemám na mysli nějakou zvláštní píseň, spíše se zaměřuji na všechny ty jedinečné harmonie a melodie, které švédská folková muzika přináší. Co je na folkloru to nejlepší je fakt, že autorem písně nikdy není někdo konkrétní, každý song je dědictvím předchozích generací a každý ho může úplně volně uchopit a nahrát po svém. Ačkoli, oblíbeným performerem švédského folku je třeba Esbjörn Hazelius. Ten se zároveň věnuje i jiným druhům folkové hudby, ale jeho švédské/skandinávské nahrávky jsou výborně provedené.
Čistě ze zvědavosti – co znamená název skupiny „Immanu El“ a název vašeho posledního alba „Moen“?
Immanu El je jednoduše jen mužské jméno (spojené ze dvou dalších, aby to neznělo tak fádně). Moen je nářeční označení pro druh kopce nebo malé hory v určitých částech Švédska, odkud někteří z nás pocházejí. Vesnicím se říká „Korpamon“ nebo „Högamon“. Moen je zvláštní výraz dialektu „mo“. Vlastně je to dost vlastenecký a romantický název.
Proč je podle tebe „severská“ (švédská, finská, islandská...) hudba často označovaná za melancholickou/ambientní? Co je na ní tak zvláštního? Je to v tamní krajině?
Asi je to něčím ve vzduchu, haha. Jo, možná jsi to trefila s tou krajinou. U nás jsou malé skupiny lidí roztroušené do rozlehlých prostor, jsme vychováváni v dost plachých, uzavřených komunitách ... a všechny ty přechody od neskutečně tmavé a chladné zimy do kvetoucího teplého léta ... Myslím, že tu hraje roli hodně faktorů, ale melancholický výraz je skandinávským umělcům asi nějakým způsobem vrozený.
Když říkáš „vychováváni v uzavřených komunitách“, co to přesně znamená? Mohl bys uvést nějaký příklad? Nějak si to nedokážu představit – nikdy by mě nenapadlo, že Švédové jsou plaší, vždycky jsem si myslela, že je to dost tolerantní země (i lidé).
Vlastně s tebou souhlasím, možná to není to správné slovo. Ale myslím, že mnoho Švédů (zvláště na venkově) je dost zdrženlivých a opatrných, když přijde na různé věci. Člověk by asi musel strávit pár dnů v nějakém malém městě na severu, aby to úplně pochopil...
A co ty a prohibice (spojená se zákazem pití alkoholu na veřejnosti)? Není to trochu problém na koncertech a festivalech? Ptám se proto, že u nás jsou často tyhle události spojené s „pivní kulturou“, kdy ti nad hlavou létají kelímky s pivem a je to úplně normální...Je to u vás obdobné, nebo se prohibice projevuje i tady?
No, já vlastně ani nevím, co se alkoholu týče, jsme vůči němu dost restriktivní od té doby, co před 100 lety skoro zruinoval naši zemi a populaci. Pokud jde o „alkoholovou kulturu“, asi se s vámi úplně neztotožňujeme. Jasně, že na festivalech lidé pijí pivo, ale většinou tam k tomu slouží přesně vymezené prostory.
Vaše muzika je často označovaná za post-rock, který však bývá většinou instrumentální. Ale na vašich albech je spousta skvělých, atmosférických vokálů. Jsou pro vás texty důležité? A kdo je píše?
Texty jsou pro nás důležité – píšu je většinou já s mým bratrem. Jsou důležité, protože jsou v naší hudbě rozhodující a udávají téma, cíl písně. Zároveň rádi hodně experimentujeme s vokály a snažíme se neužívat je vždy jen jako „obvyklý“ zvukový prostředek. Tím se také psaní textů stává větší výzvou...Myslím, že tenhle koncept bude více patrný na našem dalším albu...
Odkud berete inspiraci?
To je pro každého ve skupině jiné, ale pro mě osobně jsou to situace z mého života, okolí, které mi zůstanou v hlavě. Hudba, kterou dělám, to jsou víceménně „árie“, ve kterých prostě vystoupím ze svojí hlavy a snažím se dívat na věci z jiné perspektivy - s větším nadhledem. A to je obecně dobrá zkušenost, kterou bys měl v životě zažívat.
V rámci vašeho turné jste hráli ve více než 20 zemích – která pro vás byla nejzajímavější a proč?
To je těžké říct, protože máme zvláštní vzpomínky téměř na každou zemi, ve které jsme hráli. Myslím, že je to spíš více o městech/klubech/festivalech než o zemi jako takové. Když bych se teď zamyslel, tak spontánní pocit pozitivní energie na mě dolehl v Berlíně, Krakově, Madridu, Paříži, Leipzigu, Bruggách, Salzburgu ... Taky se opravdu těšíme, až budeme poprvé hrát v Praze. Byl jsem tam už několikrát na cestách. Vlastně jsme teď měli v rámci turné 2 dny volna a rozhodli jsme si jen tak zajet do Prahy, jen se tak flákat, i když to bylo opravdu z cesty. Ale bylo to super!
Tos mi nahrál na další otázku – byli jste někdy v České republice? A znáte nějaké české skupiny (nebo jména/věci spojené s ní?)
Ano, byli jsme tu, ale nikdy jsme tu nehráli, jak už jsem zmínil předtím. I když vlastně – já a Emil, kteří jsme spolu chodili na stejnou střední školu, jsme tu byli na velké evropské soutěži pěveckých sborů, ale to už je dávno. Ve městě jsme zažili pěkně rušné dny :) To je asi ta nejlepší vzpomínka. Jasně, že toho známe z České republiky dost! Od Karlova mostu po Pilsner Urquell k Jaromíru Jágrovi a Franzi Kafkovi...
Na turné jste byli více než rok – užíváte si to, nebo je to pro vás těžké? Myslím tím, že to musí být dost vyčerpávající, cestovat tak dlouhou dobu a nebýt se svými přáteli, rodinou...
Milujeme turné a rádi spolu trávíme čas. Jistě, tohle turné bude docela dlouhé (6 týdnů), což bude určitě dost těžké, ale naše kapela je skoro jako rodina. Náš cíl je být na cestách tak 2-3 měsíce v roce, momentálě jsme taky domlouvali něco v Asii. Pravdou je, že kdybys neměl rád turné a živé hraní, měl by sis vybrat jiný život a profesi...
V kapele je vás pět kluků – hádáte se občas? Co děláte, když si chcete odpočinout?
Občas se hádáme, ale jen kvůli maličkostem. Žádné drama. Opravdu spolu rádi cestujeme a když odjedeš tolik koncertů po celé Evropě, naučíš se, jak zvládat přetlak. Když máme čas na odpočinek, snažíme se dělat vždycky něco, co je typické pro zemi, ve které právě jsme. V Rakousku jsme si třeba půjčili lyže a snowboardy a užili si v Alpách. Možná to není tak typické, ale rádi se občas někde zastavíme v lázních...
Co chystáte na další měsíce/rok?
Teď pojedeme turné od 17. března do 24. dubna, v polovině května pak budeme nahrávat nové album. To by mělo vyjít v říjnu 2011, následováno podzimním turné. Pak pojedeme na naše první turné po Asii, vrátíme se do Evropy a budeme pokračovat tady ... Také máme nějaké tajné plány, o kterých teď nemůžu mluvit, ale doufám, že se vám budou líbit, až je prozradíme... :)
Immanu El (swe), 18.3. 2011, Chapeau rouge, předprodej od 11.3. na baru Chapeau rouge za 100 Kč
www.immanu-el.com
www.myspace.com/immanuelband
