"Bílá bude frčet" aneb rozhovor s Amákem ze skupiny NIGHT (not silent, not holy)
(text: Jarka B., llaney@centrum.cz)
Ve středu 22.12. Chapeau Rouge hostil skupinu Night. Kapela (jejíž členové mají bohaté zkušenosti ze skupin jako Sunshine, Priessnitz nebo C) představila v rámci svého miniturné Night(mare) Before Christmas svůj debut High End Low Liberation. Desku, kterou se recenzenti nebáli označit za „temný debut ostrý jako čepel“ a která je na české scéně svým způsobem výjimečná. Při té příležitosti nám její zpěvák Amák ochotně (ani temně, ani ostře) poskytl rozhovor, ve kterém nám přiblížil, jak to mají Night s klipy, Anglií nebo jestli řeší svou image…
Začněme něčím aktuálním - váš nový klip k písni „They Say Go“ vyšel ca před deseti dny. Jsou v něm dost „explicitní“ obrazy. Shodli jste se na téhle podobě všichni? Čí to byl nápad?
Je to taková parafráze na jednu kapelu, která fungovala v 80. letech. Jmenovali se Sigue Sigue Sputnik – electro punkáči, kteří podepsali major label a přinesli jim klip sestříhaný jen z porna. S tím, že to není prvoplánové, ale má to samozřejmě spojitost s textem. Shodli jsme se na tom v podstatě všichni. Existuje ještě verze bez toho, ale tu jsme nakonec nepustili – připadala nám moc nudná. Klipů, kde hraje kapela, je přeci jen strašně moc.
Chcete tenhle klip (nebo obecně vaše klipy) distribuovat někam dál – do televize?
Určite bychom rádi, když bude ta možnost . Vlastně máme teď 4 nové klipy. K písni Adam Ascetic ho vytvořila umělecká skupina z Tábora s názvem Infusion, k písni Black Beast ho dělala fotografka Beth Orten a 24 artist (oba jsou udělané z fotek). Teď se finišuje ještě další, a to k pomalé věci Digin‘ The Grave. Ten je vyloženě hraný a režirovala ho Veronika Šafránková. Měli bychom ho vypustit tenhle týden. A potom tedy k They Say Go, který nám pomáhal točit Milan Janda a editovali jsme si ho sami.
Který videoklip byl pro tebe osobně nejvíce šokující nebo tě nějakým způsobem „dostal“?
Co já si pamatuju, tak klip od Prodigy... jak je celý točený z pohledu té divky – Smack My Bitch Up. Ten byl takový hodně...explicitní. A potom nový videoklip M.I.A., ten je myslím hodně odvážný a brutální.
V jednom rozhlasovém rozhovoru jsi řekl, že spousta anglických garážových kapel zní líp než český mainstream. Pořád si to myslíš? A můžeš z pohledu producenta i hudebníka zhodnotit proč, co nám tu chybí?
Myslím si to samozřejmě pořád, to je jasné...to se takhle těžko mapuje. Ale dalo by se, říct, že je to tím, že ty kluky (v Anglii) prostě baví hrát. Vidíš tam 14-ti leté kluky, kteří hrajou na malinká „kombíčka“ a to, že chtějí hrát z nich úplně „stříká“. I když je pravda, že stylově často jen kopírují nějakou kapelu. Je úžasné, když vidíš, že to není o tom, jakou máš kytaru a aparát, ale že to je jen o tom, jak do toho jdeš. A jak moc tě to baví.
Dobře, tak naopak - co bys tedy z české scény doporučil?
Tak já bych určitě bych teď doporučil Niceland. A myslím si, že zrovna teď je tu dost dobrých mladých kapel. Teď zrovna domíchávám kapelu Unique Figurines – poměrně dost talentovaná mladá kapela. Pak se mi za poslední dobu líbili Dead Pope’s Company nebo třeba
Shogun Tokugawa.
Hodně koncertů jste odehráli v Anglii. Vnímal jsi nějaký rozdíl mezi tím, jak vás publikum přijalo tam a jak tady? Přeci jen nehrajete nějakou „jednoduchou hudbu“pro každého…
V Anglii je trh přeci jen trochu větší, kapel je tam zatraceně moc. Hm, přijali – lidi jsou tam trošičku „vyzívaní“, všechno viděli a dokážou poměrně brzo rozpoznat kvalitu. V Čechách jsme přeci jen svým způsobem nějak výjimeční. Ale je pravda, že v Anglii se líp hledá publikum pro takovéhle věci. Zajímají se víc o alternativnější styly hudby a myslím si, že je tam snaha udělat třeba i z alternativního stylu mainstreamový. Kapely, které jsou tady považované za totální underground, jsou tam na vrcholu. Důkazem toho byl třeba poslední Planet Festival, kde hráli Klaxons, kteří dostali anglické Grammy a tady na ně nepřišel v podstatě nikdo.
Ty sám bydlíš v Londýně. Čím ti to tam víc vyhovuje?
Vyhovuje mi to tam o dost víc. Já jsem nějak nepochopitelně na Prahu zanevřel. Nějak mi to tu poslední dobou nevyhovuje. Spíše to prostředí pro mě není tolik inspirativní. V Londýně může člověk jet autobusem a úplně ho to nabíjí. Vidí tam spoustu zajímavých situací, scének a hlavně lidí. Je to jiné, nevím, jak to popsat – prostě více inspirativní.
Tady se lidi pořád něčeho bojí, strašně se to na všem podepisuje. Taky ten střední proud, který je v Anglii hrozně silný, protože lidi po tom prahnou, ten v Čechách dost stagnuje. Nebo ty různé skupiny, které by ho měly utvářet, mezi sebou nedokážou komunikovat a často se separují - poměrně dost ortodoxním způsobem. A to není úplně zdravé prostředí pro nějaký progres. Je to tu poslední dobou prapodivné. Zdá se mi, že po revoluci, v 90. letech, to šlo najednou strašně nahoru a pak najednou padl rok 2000 a mám takový pocit, že se to vrací zpátky. Jedeš po silnici a vidíš billboardy, které zvou na turné Olympic a propagují desku Heleny Vondráčkové a ty si jen říkáš: „vždyť tady by měly být úplně jiné věci!“. Měly by tu být vidět mladé kapely. V Anglii, když vyjde něco mladého a nadějného, tak po tom všichni sáhnou. Ne, že by to vyloženě tlačily nějaké labely (i když ten tlak tam určitě nějaký je), ale tlačí to hlavně lidi. Jsou schopni vyselektovat kvalitu, která je nová, a poslat ji ven. Kdežto v Čechách jsou tyhle věci underground. Pokud neskončí dřív než začnou. Nevím, asi to vypovídá spoustu věcí o české povaze.
Ale je pravda, že se odtud nedá odejít na věky, že se sem člověk musí neustále vracet. Člověku se začne stýskat. Takže poslední dobou to mám tak půl na půl.
Chodíš ty vůbec někam, třeba na koncerty? Nemáš jako producent/hudebník muziky někdy až dost?
Moc ne, nechodím. Což o to, hudbu poslouchám, ale ven poslední dobou moc nechodím. Mám hodně práce. Před deseti měsíci se mi narodil syn, takže mám jeden velkej mejdan doma. Ale když už někam jdu, tak to se většinou vrátím za 3 dny :). Já spíš trávím čas ve studiu. Ono se to nezdá, ale produkce desek sežere spoustu času. Člověk se tomu musí věnovat opravdu na plný úvazek, jinak to ani nemá cenu. Když to pak sečtu, tak když točím nějakou desku, strávím vlastně půl roku ve studiu. Pamatuju si, že za poslední 3 roky jsem každé léto strávil ve studiu, v nějakém sklepě...
Mohl bys ty za Night říct, co vaši hudbu ovlivnilo? Nebo tedy co ovlivnilo alespoň tebe? Z čeho vycházíte?
U nás se stalo takovým pravidlem, že recenzenti nás často přirovnávají k Sunshine. Já si myslím, že to se Sunshine nemá nic společného, je to úplně něco jiného. Rozhodně si neneseme nic z předchozích kapel. Jsme hodně ovlivněni E.B.M. scénou z 80. let, z toho hodně vycházíme. Ale jsou tam i moderní vlivy. Hodně elektronická hudba – nová deska bude hodně elektronická, nebudou tam skoro vůbec žádné kytary a když už, tak budou poměrně dost maskované.
Co jsi poslouchal, když ti bylo –náct? Co tě inspirovalo k tomu, že ses dal na muziku?
No, to je těžký říct, bylo toho hodně a ruzné styly. Na začátku devadesátých let, když mi bylo –náct, se lidi rozdělovali na „depecháky“ a „metaláky“. A já jsem byl vždycky mezi tím vším, protože se mi líbil i metal i elektronická hudba. Vlastně by se dalo říct, že jsem poslouchal hlavně to, co se mi zdálo dobrý a už bylo jedno, jaký je to styl. Jsem zastánce názoru, že hudba se v zásadě rozděluje na dobrou a špatnou. A nezáleží na formě a žánru.
Kdysi ses taky zmínil, že Night nemají žádného leadera, že jste všichni na stejné pozici. Každopádně tě někteří lidé mohou jako leadera vnímat, když jsi kapelu dával dohromady…
Možná, ale úplně tak to nebylo. Kapelu jsme dávali dohromady s Patrikem....Lidi si zvykli stavět zpěváka do popředí a brát ho jako leadera, ale nemyslím si, že by to bylo úplně dobře.
V kapele je každý stejně důležitý a když jeden článek nefunguje, nefunguje celá kapela.
Přesto, jak ses vžil do téhle tak trochu vedoucí role?...Přeci jen, v Sunshine jsi byl asi nejméně „komunikativní“ člen kapely – jsi introvert?
No moc mi to nejde (smích). Nejsem v tom úplně kovanej. Popravdě, v Sunshine jsem měl na podiu dost práce sám se sebou, takže to není ani tak o introverci. Basa prostě musela makat a ja jsem si to rozhodně užíval po svém. V Night je to pro mě těžší...vlastně přeci jen trochu introvert jsem, to je pravda, takže je pro mě těžké komunikovat s publikem. Třeba na festivalech je to pro mě šílené. Ale o to větší je to výzva. Klubové koncerty jsou na druhou stranu skvělé. Není tak těžké dostat tam mezi lidi a kapelu tu správnou náladu. Nemyslím si třeba, že musíš být za každou cenu kašpárek a vyprávět vtipy, aby si to všichni užili. Stačí, jak se prezentuješ tím, co hraješ. A o to nám jde především.
Prezentace odkazuje taky k image? Jak jste na tom po téhle stránce?
Nemyslím si, že máme nějakou specifickou image, která by byla signifikantní pro celou kapelu. Nejsme úplně kapela, která by se prezentovala skrze image. I když je pravda, že jsme se teď kvůli vizuální prezentaci ocitli v knížce „Zde jsou psi“. To je ale trochu jiný druh. Ale určitě nejsme kapela, která je nositelem nějakého módního stylu. Je to víc o hudbě. Takže do budoucna žádnou specifickou image neplánujeme. I když je pravda, že v novém klipu jsme všichni v bílém a je to docela dobré. Bílá bude frčet...Ne, dělám si legraci, nebude, vždycky černá (smích).
V březnu jedete turné, opět po Anglii. Prý budete hrát v Rough Trade Shopech? Odkud ta nabídka přišla? Nebojíte se trochu hrát v takových prostorech?
Ta příležitost vznikla hlavně kvůli tomu, že si vzali katalog našeho vydavatelství Election Records kompletně do distribuce, což je skvělé. A na základě propagace nám nabídli tyhle koncerty. Nemyslím si, že je to něco úžasného, ba naopak to může být ve finále hodně kontraproduktivní, jelikož hraješ v krámu, za světla a podmínky nejsou úplně nastaveny ve tvůj prospěch.
Co dalšího plánujete na nejbližší dobu?
V lednu plánujeme točit novou desku, už na ni máme asi 10 věcí. Tu bychom chtěli mít hotovou právě už na turné.
A nějací hosté budou?
Budou. To si myslím bude hodně vtipné. Bude tam jeden český host, jeden anglický a hlavně by tu desku měl produkovat anglický producent. Nechci jeěte říkat žádná jména, jelikož je to všechno ve stadiu příprav a spousta věcí se může změnit. Ale ten český host bude hodně vtipný. Já to teď ještě nechci říkat, protože by to mohlo vyvolat spoustu zajímavých reakcí,
Přijedete v rámci turné i sem?
Určitě, v létě tu chceme hrát nějaké koncerty.
Tak nečekejte na léto a využijte poslední šance vidět Night v Praze naživo!
Night, 22.12. 2010, klub Chapeau Rouge, 21:00