Kategorie: Bands
Styly: experimental

10.4 - Barbez /US/ - Nahoru 7.4. 2008 - Barbez vznikli roku 1997 z newyorského downtownu okolo skladatele Dana Kaufmana. Ten, odkojený syrovým punkem, tíhnul postupem času ke klasické hudbě, avšak stopy obou těchto světů najdeme u Barbez zastoupené stejnou měrou. Když k tomu připočtete rozmanitý a obměňující se line-up nebo Kaufmanovy židovské, rumunské či ruské kořeny, dá se už snáze pochopit hudební guláš kapely. Ruské lidovky, hudba Kurta Weilla, šansony, klezmer, tango a naproti tomu covery Black Sabbath nebo The Residents. A co ještě z nástrojů skupiny vypíchnout theremin (jež mistrně obstarává světová virtuoska Pamelia Kurstin, většinou s cigaretou) nebo obří marimbu? Ano, Barbez působí trochu divně. Po DIY počátcích se kapely briskně chopili Important Records, label s nemalým renomé. Aktuální album - Force Of Light - které přijedou do Prahy představit, se však dosavadním nahrávkám vymyká. Nejen, že odešla ústřední vokalistka/tanečnice, ale je nebývale strohé a pochmurné. Vzniklo jako Kaufmanův autorský počin doprovázející poezii Paula Celana pro prestižní vydavatelství Tzadik, za nímž stojí John Zorn. Produkce se ujal, stejně jako vždy předtím, Martin Bisi (Sonic Youth, Swans, Bill Laswell, Lydia Lunch, Herbie Hancock a mnoho dalších). Celan, zásadní básník 20. století židovského původu, nebyl narozdíl od svých rodičů obětí holocaustu přímo, ale až ve svých 50 letech, kdy spáchal sebevraždu. Přestože se k tomuto tématu soustavně vracel, jeho přístup nebyl didaktický. Ve svých záhadných abstraktních konstrukcích se čím dál více přibližoval tichu. Stejně jako Barbez neplýtval zbytečným patosem a šel k jádru. Barbez vystoupí 10.4. v Chateau Rouge (Praha) od 20:30. Zaznít by mělo jak aktuální album, tak starý materiál. Předkapela: ATLANTIC CABLE. http://www.myspace.com/letmoproductions http://www.myspace.com/barbez http://www.barbez.com Koncertní line-up: guitars: Dan Kaufman theremin: Pamelia Kurstin (hrála mj. s: David Byrne, Foetus / J.G.Thirlwell, Ulver) vibes, marimba: Danny Tunick (hrál mj. s: Bang On A Can; funguje též jako dirigent a hráč klasických ansámblů) clarinets: Peter Hess bass: Andrew Jones drums: John Bollinger (hrál mj. s: Antony And The Johnsons) Při nahrávání Force Of Light se též zúčastnili: recital: Fiona Templeton (skotská dramatička a básnířka, jež kdysi Kaufmana k Celanovi přivedla) violin: Catherine McRae (hrála mj. s: Patti Smith, Tom Verlaine, Vic Chesnutt, Beckie Foon / A Silver Mt. Zion) violin: Sarah Bernstein (hrála mj. s: Harvey Milk) cello: Julia Kent (hrála mj. s: Current 93, Larsen, Antony And The Johnsons, Jarboe, Devendra Banhart, Angels Of Light) Z recenzí Force Of Light: „Album připomene, co kdysi vyřknul literární kritik George Steiner: "Nejpodstatnější poklonou, jakou může složit každá lidská bytost básni nebo úryvku prózy, kterou skutečně miluje, je naučit se ji srdcem. Nikoliv rozumem, ale srdcem; prožití je zásadní." Touto optikou je Force Of Light ukázkovým výkladem Celanova temného a hluboce symbolického díla. A to platí dokonce i během instrumentálních pasáží, kdy jsou Celanova slova nevyřčená a Kaufmanovy noty obstarávají veškerou komunikaci … Kaufman se při mnohoznačnosti Celanova jazyka rozhodl soustředit na emocionální stránku jeho básní, místo aby se snažil hudbou zprostředkovat konkrétní obrazy. Výsledkem je pronikavá posvátnost, jež se táhne jako temná niť skrz celé album … "Jsem si jistý, že jsem spoustě věcí neporozuměl, ale to už je v umění přirozené," říká Kaufman.“ The Forward „Force Of Light je jednou z nejsilnějších básnických adaptací v muzice. Je hudebně natolik bohaté, pestré a poetické samo o sobě, že nemůže být odloučené od básní - stejně tak je nemůže pojmout. Zrovna jako jejich jazyk nemůže pojmout tuhle hudbu … Jedno z nejlepších alb 2007; promyšlené, přesto přístupné všem…“ AllMusic.com (5,5/6) „Když skladatelé zkouší adaptovat básnická díla do hudby, to co by mělo být hluboké se může stát velmi často otravným. Tenhle koncept se stal klasickým způsobem pro žebrání grantů a pro vetření se do hereckých kruhů kvůli koncertům, přestože dané dílo málokdy alespoň konkuruje inspiračním zdrojům. Nové album Barbez je výjimkou potvrzující pravidlo. Skupina dokázala nádherným způsobem vybrat motivy z Celanovy střídmé a elegantní poezie, bohaté na truchlivé ozvěny a rytmické nuance. … Má daleko ke snadnému poslechu, ale podařilo se jí předat Celanova slova mocně okouzlující.“ Time Out New York „Fiona Templeton přednáší Celanova slova tiše a pološíleně, jako když unikají skrz zaťaté zuby … Představte si Tortoise s pramenem smutku zurčícím skrz ně. Post rock je obvykle dobrý pro vybájení nálady, ale tahle hudba jde svou běsy vyvolávající atmosférou hlouběji.“ outsideleft.com „Jestli hledáte melancholickou stránku komorního rocku (trocha Rachel’s sem, trocha Beirut tam), Barbez vám zprostředkují co jste chtěli“ Pittsburgh City Paper „Dan Kaufman = godspeed you! black emperor + Masada + Paul Celan. Jeho skladby jsou rozmáchnuté, kinematografické post-rockové eposy připomínající GYBE a Do Make Say Think, ovšem se zřetelným židovským a východoevropským zabarvením. Ač se na první pohled může zdát, že nejde o nic nového, pozornější poslechy odhalí, že jde o dílo značné hloubky … Silná, uhrančivá věc.“ Slug Magazine „Co uděláte, když se konečně dočkáte uznání s Barbez, tedy s kombinací slovanského kabaretu a židovské punkové bandy z NY? Pokud jste Dan Kaufman, jejich frontman, odhodíte stranou všechno, co souvisí s popem a jasnou melodií, a uvrhnete se přes most avantgardy. Force Of Light se nijak nesnaží být pro posluchače přátelský.“ The Forward „Písničky a pocity na této desce jsou vybroušeny na nejvyšší míru a zvuky linoucí se z ní přesvědčivé a souživé. Jako by Celan seděl spolu s Barbez, když to album dávali dohromady. Jeho duch je tu všude, jako by jim radil, jak má každý song znít. Není vhodnější poklony.“ First Coast News Z recenzí starších alb: „Barbez kombinují humor a půvab tak překvapivě jako chudá cirkusová sebranka“ Time Out New York „Některé skladby začínají jako klidná Tortoise plus Sea & Cake směska předtím, než vybuchnou do přebuzené, zmatené elektroniky nebo hardcoru - tedy v případě, že jsou v hardcoru marimbová sóla. Jestli jsou Dresden Dolls vstupní drogou kabaretního rocku, Barbez jsou tvrdý matroš.“ Boston Phoenix „Barbez dokázali na Insignificance pozoruhodný trik: sesmolit dohromady stovky let všekulturních hudebních nánosů a stále znít úplně současně, úplně svoji. Je to hluboce rozrušující deska, to jednoznačně, ale strhující také.“ prefixmag.com „Songy pendlují od tra-la-la šansonu k úsečným výbuchům příšerného šramlu, trefujíc všechno mezitím. Přestože jsou občas okázalí se změnami taktu, Barbez nepůsobí onanisticky: záměrem je kontrolovaný chaos, žádná atletika. Dojem je asi jako ze sklepa plného rozpadajících se vinylů toho nejlepšího za celé století - Satie přetavený do The Stooges - poté jaksi svolný k návratu do původní podoby.“ Pitchfork Media „Těsně před svou smrtí se Robert Moog projevil jako fanoušek Barbez, když měl jejich tričko v dokumentu o svém nástroji. Jejich přitažlivost pro pionýra elektronické hudby je jednoduché pochopit, protože stejně jako všemožné výtvory, co Moogovy syntezátory inspirovaly, i muzika Barbez stírá rozdíly mezi současnými a klasickými zvyky a zvýrazňuje momenty balancující mezi světským a nadpozemským.“ Time Out New York „Barbez mají brilantní hráčku na theremin, co kouří cigára, a ruskou zpěvačku, co to umí z plných plic a působí jako Johanka z Arku se smyslem pro humor. Hrají covery všeho od Bertolta Brechta po Black Sabbath, ale skutečným lákadlem jsou strašidelné melodie jejich vlastních skladeb. S odkazy na folkovou muziku někde mezi Východní Evropou na přelomu století a moderní Amerikou.“ The New Yorker „Satie? Theremin? Thrash-punk? To nejsou slova, co by člověk očekával v jedné větě, natož recenzi. Ale Barbez nejsou obyčejnou kapelou. Barbez ve své ochotě kombinovat strnulost klasiky s všestranným citem pro pop („všestranný“ tu zahrnuje vše od Kurta Weilla po The Residents), ve své teatrálnosti a svéhlavém eklekticismu připomínají nejvíc avantgardní ansámbly jako Bang On A Can nebo Ethel. Ale zatímco se tyhle seskupení přibližují popu a rocku z chladných krajin moderní vážné hudby, Barbez zní jako by to zkoušeli opačným směrem, vštěpováním strohých formálností "vážné" hudby do lidových forem jako kabaret nebo punk. Výsledky jsou občas komické, občas násilné, a vždy fascinující … Barbez jsou kapelou, co má mozek i svaly, zrovna jako důvtip nebrat se příliš vážně. Nemusíte vlastně vůbec vědět, z čeho jejich muzika vychází nebo jak je dělaná, abyste mohli ocenit jejich černý humor, jedinečnost a zručnost, s jakou je hudba zahraná. Jen se posaďte a žasněte nad podivnou krásou toho všeho.“ The Forward